Dne 16. prosince vznikl nový klub KSM - KSM Jižní Čechy s působností hlavně v Českých Budějovicích, členstvo je tvořeno studenty jak středních tak vysokých škol.

Naší náplní práce je nejen spolupráce s ostatními kluby KSM, ale i spolupráce se sympatizanty levice u nás. Chceme se aktivně účastnit jak již tradičních akcí KSM a KSČM, tak i pořádat vlastní akce - hlavně se v současnosti zaměřit k aktuálnímu tématu, to jest pořádání petičních stánků v iniciativě NE Základnám, dále pořádat besedy o aktuálních problémech jak v České republice, tak ve světě. Samozřejmostí je podpora KSČM v jejích aktivitách.

A proč jsme vlastně založily klub KSM? V Jihočeském kraji chybělo levicové mládežnické hnutí a my se chceme pokusit dát na tuto díru velkou záplatu v podobě našeho klubu.

A proč jsme vlastně komunisté? I v tak mladém věku jsme dokázali pochopit dění okolo nás, vnímáme nespravedlnosti tohoto světa, vnímáme války a utrpení, bídu a hlad, plíživou fašizaci společnosti, vnímáme rozkol ve společnosti a víme co to způsobuje - kapitalismus!

Chápeme co je to demokracie, a proto vidíme demokracii ne v tomto nastoleném řádu, ale v socialismu, ve společnosti kde se člověk může opravdově demokraticky vyjádřit, uplatnit.

Proto jsme komunisté.

Chceme spolupracovat se všemi, kdo bude mít zájem, neděláme rozdíly.

Napište nám na náš E-mail: ksm.jiznicechy@seznam.cz

Latinská Amerika v Pelhřimově

Další z  besed, pořádaných občanským sdružením Komise pro obranu lidských práv, které bylo zaregistrováno na začátku tohoto roku a aktivně pracuje již 6 poboček po republice, se uskutečnila v  hotelu Slavia v  Pelhřimově. Více než třicet hostů bezmála celý sál zaplnilo, aby si vyslechli besedu „ O sociální a politické situaci v Latinské Americe“ . Předmětem největšího zájmu byla v  přednášce Veroniky Sýkorové (KSM Brno) hospodářská a ideologická spolupráce mezi Kubou, Venezuelou a Bolívií, poukázala na venezuelskou pomoc Kubě a Bolívii v podobě investic, rozjetí hospodářské výroby a poskytnutí zařízení a strojů k výrobě

v různých odvětvích hospodářství. Kuba na oplátku poskytla několik tisíc lékařů a učitelů. Také zdůraznila blokádu Kuby údajně demokratickými Spojenými státy, která notně poškozuje hospodářský vývoj Ostrova svobody. Za uplynulých 44 let se vystřídalo v  USA 9 vlád. Žádná z  nich neudělala nic podstatného pro to, aby zmírnila dopady blokády na kubánský lid, právě naopak, všechny se snažily prohloubit a rozšířit složitý systém zákonů a opatření, které by blokádu ještě zostřily. Blokáda postihuje všechny oblasti života obyvatel Kuby, americká vláda tvrdě postihuje všechny americké společnosti,které by se odvážily s  Kubou jakýmkoli způsobem hospodářsky komunikovat. V  roce 2005 na Valném shromáždění OSN požadovalo zrušení blokády 182 členských zemí, což ale prezidenta George W. Bushe rozhodně netrápí, stejně jako jiná rozhodnutí tohoto a jiných orgánů OSN.

Martin Čermák z klubu KSM Jižní Čechy seznámil s problematikou Miamské pětice - pěti kubánských hrdinů nespravedlivě vězněných v USA. Získávali v  Miami na Floridě informace o protikubánských plánech teroristických organizací v  této oblasti (např. Kubánsko – americká národní nadace, Rada pro svobodu Kuby, Bratři k  záchraně atd.). Jejich konkrétní akce zahrnují sabotáže a teroristické útoky proti kubánských objektům, pašování zbraní, narkotik a lidí, v  neposlední řadě také stovky pokusů o atentáty na státní představitele Kuby. Soudní řízení probíhalo v  atmosféře protikubánské kampaně, rozpoutané a živené extrémně pravicovými kruhy v  Miami. V  průběhu celého jednání byl obhájcům ztěžován a blokován přístup k  vyšetřovacím spisům, které mají údajně tajný charakter. Americká vláda brání také rodičům, manželkám a dětem pěti žalářovaných kubánských hrdinů v  návštěvách, což je v  rozporu nejen s  americkými předpisy, ale představuje pro odsouzené a pro jejich rodinné příslušníky další trest. Pětice Kubánců zachovala po celou dobu přelíčení před miamských soudním tribunálem neochvějnou věrnost své kubánské vlasti, politickým principům i svému pevnému přesvědčení o správnosti revoluční cesty kubánského lidu, při vytváření sociálně spravedlivé společnosti ve své zemi.

Po přednášce následovala samozřejmě živá diskuse,protože to jak Bolívarovská revoluce ve Venezuele a vůbec vývoj v  Latinské Americe rozhýbal celé pokrokové hnutí,patří rozhodně k  těm nejžhavějším tématům,nejen mezi komunisty.Došlo i na téma možné hrozby stavby vojenské základny USA na našem území, politickou situaci v České republice, ale i na každodenní problémy obyčejných lidí. Celou akci zaštiťoval okresní výbor KSČM v čele        se  s. Ladislavem Nováčkem.

Závěrem bychom chtěli upozornit na neutuchající petiční akce proti cizí vojenské základně,pokračující u nás 2. března v Českých Budějovicích, 9. března v Pelhřimově, 16. března v Českých Budějovicích.Přijďte nám pomoci v  naší extrémistické činnosti, tedy jak Ministerstvo vnitra nazývá námi mnoho let páchané petiční stánky, dětské dny, latinsko-americké večery, přednášky na školách, lampiónové průvody a jiné , podobně nebezpečné aktivity. Tyto úkony státního aparátu a převážně německých médií vedou ve společnosti k  neustálému zvyšování nenávisti vůči naší organizaci a jiným antikapitalistickým skupinám. Výsledkem je u mnohých jedinců agresivní jednání, které v  našem případě vyvrcholilo mimo jiné i kopáním 17tiletých členek KSM, střelbou po místopředsedkyni svazu, zastrašováním, několika trestními oznámeními, podanými na nás jedinci s  pestrou mnohdy i krvavou minulostí, kteří na svých tiskových konferencích klidně vychvalují bombové atentáty. To, že tu před volbami proběhly dva brutální útoky na levicové poslance, už vlastně ani nikoho nedojímá a spíše se řeší, jestli Miladu Horákovou v hollywoodské verzi jejího příběhu bude hrát Meryl Streepová nebo někdo jiný. Mladým je místo matiky a občanky bez kontextu promítán „ bolševický teror“ , a i když každý z  těch učitelů ví o tom dobrém,co je za socializmu „ postihlo“ , většinou brousí v  mladých lidech „ spravedlivou“ nenávist. Antikomunismus má být všeobecně schválen, vytvořen Ústav paměti národa, která podle jeho tvůrců začíná v  roce 1948 a celá humanistická část komunistické historie,ať už soudruhy ve Španělské republice, kterou za občanské války demokratický svět odepsal, zlikvidování několika Ústředních výborů v  protinacistickém odboji, tvorbu velikého hnutí nezaměstnaných v  první republice či obrovský přínos světové kultuře, komunistů jako byli Jaroslav Hašek, Maxim Gorkij, nositel Nobelovy ceny za literaturu Romain Rolland a mnoho jiných. Nikdo nepřipomíná brutální vraždy Rosy Luxemburgové, Salvatora Allende, Patrice Lumumby,CHE Guevary,masakry komunistů v  Řecku po válce, v Indonésii 1965, v  NATOvském Portugalsku fašisty Salazara. Také proto vznikla Komise pro obranu lidských práv, aby veřejně poukázala na toto, mnohými veřejně oslavované svinstvo a nenávist, ať už fašistů či militantních antikomunistů. Besedy jsou trpělivá činnost, tak doufám, že je nám nebude nutné v  zájmu demokracie zakázat. Zatím se daří, někteří si totiž stále, přes veškerou snahu, chtějí poslechnout i jiný názor, než ten,který se nám, mnohdy veřejnoprávně, předkládá BÝVALÝMI milicionáři. Pro další informace o spektru činnosti KSM (kultura, antifašismus, promítání, kampaň proti americkým základnám..)i na naše regionální stránky a podle oblasti nás kontaktujte na www.ksmjiznicechy.wbs.cz , www.ksmprobrno.wbs.cz , www.rudazare.wbs.cz .

Mladí nezapomínají!

5. května se v Leskovicích pořádalo tak jako každým rokem vzpomínkové shromáždění pod záštitou OV KSČM v Pelhřimově. Lidé si zde připoměli výročí zavraždění 25 občanů a zničení téměř celé  vesnice. Leskovice se řadí mezi Lidice, Ležáky a jiné umlčené vesnice v době nacistické okupace.

Vesnice Leskovice leží asi 10 kilometrů od Pelhřimova směrem na Tábor. Malá vesnice s jejími obyvateli zažila před 62 lety těžko uvěřitelnou tragédii. 5. května 1945 došla kolem poledne do Leskovic telefonická zpráva o tom že v Pacově je jednáno o odzbrojení německé posádky s doporučením, aby se i Leskovice pokusily odzbrojit železniční strážní oddíl. Pokus se zdařil a odzbrojení vojáci pak byli ubytováni v hostinci, kde je hlídali dva muži.

Také se podařilo zadržet a odzbrojit dva vojáky projíždějící Leskovicemi, ale nepodařilo se již zadržet osobní vůz plný důstojníků. Ať již to byli oni nebo zapomenutá železniční hlídka, kdo podal zprávu do Pelhřimova, již brzy po 16. hodině se na okraji obce objevil velitel pelhřimovského jagdkomanda Walter Hauck se svým oddílem. Obránci vesnice zahájily palbu a podařilo se jim zastavit první nákladní automobil. V průběhu boje, který trval až do setmění, padlo na straně obránců osm mužů. Díky svědkům můžeme okolnosti úmrtí poměrně přesně popsat.
Josef Charouzek byl při návratu z hlídky zasažen střelami z kulometu. ležel pod mezí a než vykrvácel, snažili se mu spoluobčané pomoci. Josef Král se synem a Josef Brtna byli při tom fašisty chyceni a zastřeleni. Alois Hrdoušek byl pověřen hlídat zajaté vojáky v hostinci na kraji vsi. Hned po příjezdu SS byl zajat a surově týrán. Zahynul při zoufalém pokusu o útěk. Josef Soukup padl nedaleko místa, kde zemřel Josef Charouzek . Josef Hlaváček z Moravče a Josef Bína z Litohoště padli poblíž hostince, v boji se zbraní v ruce. Němci si své padlé kolem jedenácté večerní odvezli s sebou do Pelhřimova. Občané Leskovic se pomalu vraceli do vesnice z okolních lesů, kam utekli. Domnívali se, že nebezpečí již pominulo.
Za svítání se však Němci vrátili, posíleni zřejmě posádkou z Jindřichova Hradce. Obklíčily obec a vtrhli do ní z několika stran. tentokrát nebylo na odpor ani pomyšlení. jedinou naději skýtal útěk nebo úkryt.
Rodina Vlachova byla vyhnána před dům, který vzápětí vzplanul. Vlach dostal rozkaz jít kupředu a pak byl střelen několika ranami do zad. U Pavlů zastihli vrahové doma oba rodiče, sedmnáctiletou Věru a devatenáctiletou Jarmilu. Svázali je drátem a hodili do hořícího stavení. U Vaverků byli postříleni a ponecháni na pospas plamenům všichni kromě hospodáře, který krátce před vpádem odváděl dobytek do lesa. Nejmladšímu Josefu Vaverkovi bylo teprve třináct let. S prostřelenou hlavou padl před svým domem Miloš Stupka. Z úkrytu ve sklepě byli vyvlečeni manželé Dvořákovi a zastřeleni, stejně jako Jan Král. tělo babičky Vašků bylo nalezeno na podlaze kuchyně - bez hlavy. Anežku Soukupovou s několika ranami v prsou nalezli v troskách jejího domku - její muž byl zastřelen předešlého dne. Matěje Pecha esesáci ztloukli pažbami a polomrtvého jej hodily do plamenů…
Je prokázáno že Leskovice měli být na rozkaz Waltera Haucka úplně vypáleny, muži postříleni a ženy a děti odvezeny do Pelhřimova. Proč se tak nestalo, Hauck se nejspíše dozvěděl o blížícím se silném nepříteli a dal rozkaz vyklidit vesnici. O vraždění v Leskovicích se totiž doslechli v Pacově, kde mezitím pokročilo vyjednávání s místní posádkou wehrmachtu. Její velitel přislíbil revolučnímu národnímu výboru pomoc, a tak s řadou dobrovolníků vyrazila učinit přítrž řádění SS
i jednotka německé armády. Leskovice tedy Hauckovi hrdlořezové opustili 6. května dopoledne.
A ještě téhož dne zanechali své krvavé stopy v Dobré Vodě.
A jak dopadl válečný zločinec Walter Hauck? Po válce byl dopaden ve Francii a odsouzen k trestu smrti, kvůli události v městečku Ascq, kde za sebou zanechal přes osmdesát zavražděných civilistů. Trest mu byl však zmírněn a již v roce 1956 byl propuštěn na svobodu. V roce 1969 podalo Československo žádost vydat ho k potrestání kvůli Leskovickým událostem, žádost však byla státním zastupitelstvím NSR zamítnuta. " Krvavý" Walter - jak se mu přezdívalo, dosud poklidně žije v Německu.
Leskovice byli po válce znovu postaveny a dnes mají okolo sta obyvatel. Tragédii dnes již připomíná jen pomník 25 padlým vesničanům od J. Lukešové a trochu nezvyklé rozestupy mezi staveními.