Topolánek ocenil spoření s Liškou
Premiér Topolánek cestuje po ministerstvech. Jeho hospitace podle jeho vlastního vyjádření dopadají dobře. S jednotlivými ministry si vzájemně plácají po ramenou a chválí se, jak dobře to v našem stát vedou. Jen volič to jaksi nechápe. Podle průzkumů veřejného mínění od nich získávají jednotlivé rezorty nedostatečnou. Jedním z ministerstev, nad kterým nešetřil náš slavný premiér chválou, bylo i ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho mladý šéf Ondřej Liška za Stranu zelených byl premiérem nadmíru oceněn. A konkrétně za co?
*Navýšení financí na platy ve školství ve výši půl miliardy korun se rozhodl rozdělit nikoli plošně, ale podle výkonu. A ne všem zaměstnancům, ale jen učitelům. Všeználek Topolánek to ohodnotil jako odvážný a rozumný postoj.
*Zpoplatnění posledního ročníku mateřských škol.
*Příprava změn vysokého školství, která má obsahovat také diskusi o zavedení školného.
Pochvala těchto kroků současným premiérem jednoznačně svědčí o jeho nekompetentnosti, asociálnosti a krátkozrakosti. Konkrétně:
1) Rozdělení peněz na platy
Půl miliardy korun, které vyčlenila vláda letos na motivační odměny učitelům, znamená navýšení 130 korun na hlavu. Pouze však pro ty, které vybere ředitel školy. Přitom v důsledku inflace přišel každý zaměstnanec škol a školských zařízení za první čtyři měsíce v průměru o šest tisíc korun.
Dále: Nepedagogických pracovníků, školníků a kuchařek se toto navýšení netýká. Právě oni ale mají velmi nízké platy. Tarifní plat provozních a správních zaměstnanců začíná částkou 5460 Kč hrubého, kuchařů a školníků začíná na částce 7530 korun, což není ani minimální mzda.
Oblast školství je dlouhodobě podfinancovaná. Netýká se to pouze mezd, ale i vybavení škol, pomůcek, učebnic a učebních textů, kurzů, dalšího vzdělávání učitelů, apod. Půl miliardy korun na zabezpečení kvalitní výuky je proto výsměchem národu J.A.Komenského.
2) Zpoplatnění posledního ročníku mateřských škol
Realizace tohoto návrhu zhorší dostupnost předškolního vzdělávání, zvlášť pro sociálně slabší rodiny. Školné je dnes ve veřejných mateřských školách až 800 korun měsíčně, k tomu stravné, vysoké platby za zájmové kroužky a další poplatky. Pro rodinu, která má víc dětí v předškolním věku, které se zvyšují náklady na bydlení, zdravotnictví a základní životní potřeby a které jsou zároveň škrtány sociální dávky, se zabezpečení předškolního vzdělání stává naprosto nereálné. Přitom jeho význam pro vstup do základní školy je nesporný. Proto v žádném případě se zavedením školkovného v posledním ročníku mateřské školy nemohu souhlasit. Tento ročník by měl zůstat bezplatný a tato bezplatnost by měla být v zájmu dítěte i rodiny rozšířena na celou dobu předškolního vzdělávání.
3) Diskuse o zavedení školného na vysokých školách
Téma, které prostě odmítám. Odmítám školné, ať už přímé nebo odložené. Vzdělání každého občana se mnohonásobně vrací nejen jednotlivci, ale nám všem. A proto musí být dostupné. Už dnes podle průzkumu jedna pětina rodin stěží utáhne studium. Přitom právo na vzdělání zaručuje Ústava ČR. Vysokoškolský student zatíží rodinnou kasu měsíčně až 9000 korun. K tomu se navyšují výdaje za stravu, knihy, dopravu, ubytování, za lékaře a další nezbytné služby. Podle průzkumu Sociologického ústavu mezi studenty veřejných vysokých škol by budoucí problémy s financemi mohly ohrozit u 18,5 % studentů další pokračování ve studiu, na soukromé škole dokonce 37 %. Finanční problémy se týkají hlavně dělnických rodin (28 % studentů), tedy těch, kde cesta ze sociálního prostředí nízkých příjmů spočívá právě ve vzdělání.
Takže je pochvala Ondřeje Lišky z úst premiéra Topolánka oprávněná? Záleží na úhlu pohledu. Z pohledu pravicových stran, tedy těch, kterým jde na straně jedné o vzdělání pro bohaté a na straně druhé o výchovu levné pracovní síly, je asi oprávněná. Ovšem z pohledu nás komunistů, z pohledu budoucnosti jde o trestuhodné hodnocení, které dává zelenou neodbornému vedení rezortu, ale i celé ČR a které dopadá na život obyčejného člověka.
Marta SEMELOVÁ
Evropská výzva ke vzdělávání Bezplatné veřejné vzdělávání pro všechny!
My, podepsaní pod touto výzvou, vyjadřujeme své hluboké znepokojení nad důsledky opatření směřujících ke kapitalistické restrukturalizaci v oblasti vzdělávání a obracíme se na progresivní intelektuály, vědce, učitele a pedagogy a na administrativní pracovníky činné na všech stupních vzdělávání, od základních škol po univerzity, aby se ozvali a aktivně se zapojili do v současné době rostoucího hnutí odporu v celé Evropě.
Opatření, jež jsou prosazována napříč celou vzdělávací soustavou, jsou masově odmítána. Jedná se o opatření obsažená v „Bílé knize vzdělávání a výchovy“ a specifikovaná v několika rozhodnutích přijatých ministry školství v zemích EU a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Proces přizpůsobování vzdělávání zákonům kapitalistického trhu je zrychlován zvláště po summitu EU v Lisabonu, po zahájení boloňského procesu a v kontextu regulací Všeobecné dohody o obchodu a službách (GATS) a v rámci Světové obchodní organizace. Při plném přehlížení strašných důsledků je tento proces uplatňován jakožto pokus velkého kapitálu nalézt východisko z ekonomické a sociální krize a odkrýt nové pole pro ziskovou činnost jak je to vyžadováno intenzivní soutěží mezi hlavními imperialistickými centry.
Navzdory rozdílům mají všechny země v souvislosti s rychlostí a metodami užívanými při prosazování této kapitalistické restrukturalizace vzdělávání některé společné charakteristiky:
- Zvýšená privatizace vzdělávání, jež často zahrnuje snižování přímého veřejného financování, zvýšení soukromého „zisk přinášejícího“ financování a přenos nákladů vzdělávání přímo na studenty a jejich rodiny. Současně je soukromé podnikání povzbuzováno, aby hrálo stále zvyšující se roli v základních funkcích vzdělávání na všech úrovních, začínaje od vysokoškolského vzdělávání. Tato privatizace a ztržňování nutí státní školy, aby fungovaly na základě „soutěžních“ privátních kritérií a aby vyhledávaly prostředky „samofinancování“ prostřednictvím soutěžení o zdroje privátního sektoru – „invaze vytěžování zisku“ podnikateli a „finančníky“.
- Rozvoj trhu otevřeného soutěži v oblasti evropského vysokoškolského vzdělávání prostřednictvím tzv. boloňského procesu. Rozvoj takové evropské soutěže v oblasti vysokoškolského vzdělávání ve jménu posilování „mobility“ a zvyšování „kvality“ studia ve skutečnosti povede ke vzniku malého množství univerzit vysoké úrovně, jež budou soustřeďovat nejlepší výzkumnou infrastrukturu, získávat lví podíl na financování, a budou přitahovat ekonomicky silnější a „soutěživější“ studenty, zatímco na straně druhé velká většina institucí vysokoškolského vzdělávání bude nižší kvality a bude sestávat z těch, kteří na restrukturalizaci doplatili. Výsledkem bude „mobilita“ a „vyšší kvalita“ pro bohaté a imobilita a nízká kvalita pro chudé.
- Zesílení třídních přehrad se záměrem vybrat sociální elitu na základě oddělování a třídění žáků a studentů do třídně rozlišených typů, kategorií a forem vzdělávání a výchovy, přičemž velká většina bude degradována na náhražkové a nepodstatné školení namísto systematického vzdělávání.
- Omezení obecného vzdělávání a obecněji nehorázná degradace vzdělávání na základě nahrazování masového vzdělávání individuálními formami „celoživotního učení se“, na trh orientované užitkové dovednosti a podřízení se „pracovnímu trhu“ v přípravě na celoživotní kariéru znamená poskakování mezi školením a nezaměstnaností.
- Diskriminace migrantů, povzbuzování nacionalismu a šovinismu, pokusy hanobit ostatní národy a kultury za současného prosazování „eurounijního nacionalismu“ a nepřátelství vůči ostatním národům a mezinárodní dělnické třídě.
- Zrušení společenského poslání vzdělávání prostřednictvím uvalení dusící kontroly nad jeho orientací, řízením a dokonce výsledky ze strany monopolů a imperialistických organizací (NATO, EU), jež otevřeně zasahuje a určuje akademickou činnost univerzit a výzkumných nadací.
- Opatření na podporu imperialistické Evropské unie, ideologie volného trhu, podnikatelského ducha, iracionalismu, antimaterialistického přístupu k dějinám, tmářství, protidialektického pohledu na sociální vývoj, deformování a hanobení národního osvobození, sociálního, protifašistického a třídního boje a úsilí trestat veškerý odpor, spolu s jakoukoli progresivní, komunistickou ideologií.
V zápasu s těmito reakčními reformami vyzýváme progresivní inteligenci, vědce a pedagogy na všech úrovních, aby přispěli k rozvoji širokého hnutí spojeného s lidovými masovými hnutími požadujícími vzdělávání pro všechny bez třídních přehrad a diskriminace.
Vyzýváme rovněž všechny dotčené, aby neustupovali a aby se nedali svést pokusy založenými jak na používání autoritativních hrozeb tak lákadel různých skrytě slibovaných výhod, jež by byly přeměněny na prostředky nových opatření směřujících proti vzdělávání.
Sjednoťme své úsilí spolu se studentským a odborovým hnutím na základě požadavků:
- Sjednocené vzdělávání pro lid založené na bezplatném veřejném vzdělávacím systému financovaném zvyšovanými veřejnými výdaji z ústředního státního rozpočtu. Naším cílem je vzdělávání v naprostém protikladu vůči privatizaci a vzdělávacímu systému roztříděnému podle třídních ukazatelů, které zvyšují sociální nerovnosti v čím dál nižších věkových kategoriích.
- Řízení vědeckého výzkumu odpovídající současným potřebám lidí a nikoli postavené do služby zisků a rozhodnutí monopolů. Výzkumné projekty musí přestat být používány jako nástroj pro nadměrné zisky a nadměrné vykořisťování pracujících. Musejí se stát silným nástrojem sloužícím k osvobozování lidstva z materiálního nedostatku a z intelektuálních pout.
- Kvantitativní a kvalitativní rozšíření všeobecného základního vzdělávání na základě jednotného školství za účelem poskytnout celkové a na úrovni doby stojící vzdělání za rovných podmínek všem studentům bez třídních přehrad a rozdílů.
- Profesní vzdělávání výhradně ve školách, jež jsou součástí veřejného vzdělávacího systému a jedině po dosažení povinného základního vzdělání, jež je v naší době společensky nezbytné.
- Jednotné vysokoškolské vzdělávání, jež svým základním studijním programem poskytne plnou vědeckou kvalifikaci a spolu s ní všem absolventům právo na výkon své profese. A to včetně uplatnění pedagogů a výzkumníků tak, aby nepracovali jako sluhové dvou pánů.
- Zlepšení ekonomické a vědecké situace pedagogů na všech úrovních, aby nabyli své skutečné vzdělávací a společenské úlohy.
Domníváme se, že kladných kroků a skutečného úspěchu může být dosaženo v koordinaci s odborovým a lidovým (občanským) hnutím ve společném zápase proti kapitalistické restrukturalizaci v oblasti vzdělávání, na pracovištích a ve společenském životě, proti monopolům a imperialistickým institucím, jež uskutečňují tuto hluboce třídně zakotvenou politiku.
Požadavek na rozhodnou reorganizaci vzdělávání v pokrokovém směru jde ruku v ruce s potřebou reorganizace společnosti jako celku.
Velké mobilizace na školách a univerzitách během roku 2005 a 2006 v mnoha evropských zemích odhalily významný potenciál a možnosti odložit a v některých případech dokonce zablokovat zavádění reakčních reforem a politik EU a jejího „volného trhu“ ve vzdělávání a ekonomice.
Tento boj myšlenek, stejně jako politický a sociální boj, musí být dále rozvíjen a zintenzívněn, aby byla realizována nezbytnost jiného vzdělávání odpovídajícího potřebám lidových vrstev a novému, odlišnému sociálnímu systému, zbavenému nadnárodních korporací a vykořisťování.
Veřejné vzdělávání bezplatné a pro všechny!
Opět musí zaznít hlasité Ne školnému!
Neuplynulo mnoho let od vítězného tažení Iniciativy SOS student a dalších organizací proti školnému, a máme tu novou hrozbu, novou výzvu. Názorem veřejnosti a aktivitou poražený tehdejší předkladatel Petr Matějů zakotvil v nové vládě jako ředitel poradců ministryně školství a ihned se dal do práce na svém snad osobním projektu školného. Návrh ministerstva školství na zavedení školného na vysokých školách počítá s částkou pohybující se mezi 20 až 40 tisíci ročně.
I když se vláda v trojkoaliční smlouvě zavázala, že školné nezavede, má již ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vypracován podrobný plán. Plán počítá s tím, že by student při přijetí na vysokou školu uzavřel se svou vzdělávací institucí smlouvu o spolupodílení se na studiu. Platit ale student nebude ihned, tak jak je to běžné na soukromých školách, ale až dostuduje a najde si stálé místo s odpovídajícím platem. Jedná se o jistý typ australského modelu školného.
S obdobným postupem vybírání školného ministerstvo kalkulovalo již za ministryně Petry Buzkové (ČSSD). Ani stávající ministryně Dana Kuchtová ale se zavedením zpoplatnění studia na vysokých školách oficiálně nepočítá. Nezavedeme školné, ale otevřeme diskusi o větším zapojení soukromých zdrojů do financování vysokých škol, vědy a výzkumu, stojí doslova v koaliční smlouvě. Uvidíme, co tím myslí...Pak školné zavedou, pod jiným jménem....
Pokud ale bude školné zavedeno, budou nejdražší pravděpodobně prestižní školy se zaměřením na práva či ekonomii. Naopak levnější by měly být méně vyhledávané školy technického typu, či se zaměřením na pedagogiku. O výši školného také rozhodne to, jaký průměrný výdělek může student mít, pokud školu dokončí.
I splácení studia po nástupu do zaměstnání by u absolventů-dlužníků probíhalo formou srážek ze mzdy, které by se pohybovaly v rozmezí mezi 5-10 procenty z příjmu....
Levice jednoznačně jakékoliv školné odmítá. Znamená vždy diskriminaci méně majetných a bariéru v přístupu ke vzdělání.
Spolu s iniciativou SOS student a širokou studentskou veřejností vyzýváme k ostrému odmítnutí školného!
Ne školné!
Více peněz do školství, vědy a výzkumu.
Více informací ZDE!
Studenty nečeká lehká doba
Topolánkova deforma a další jeho plány útočí i na práva studentů. Už první etapa důchodové reformy, ktero uvláda plánuje, ruší účast studentek a studentů VŠ na důchodovém pojištění. Nesouhlas s tím vyjádřila i Studentská komora Rady vysokých škol. Tento návrh zákona mj. ruší důchodové pojištění studujících vysokých a středních škol, kteří jsou starší 18 let, po dobu prvních šesti let studia, jak tomu bylo doposud. Vláda přes své programové prohlášení plánuje také zavést školné, prý okolo 30.000 Kč s možností odloženého splácení....
Navíc jsou studenti terčem mnoha experimentů. Oblíbený Julínek se svým tiskovým maskotem chce např. transformovat fakultní nemocnice v akciové společnosti, což omezuje aktivní účast studentů na fungování a rozvoji těchto zdravotnicko-vzdělávacích institucí, navíc bez dostatečné záruky zachování klality výuky.
Místo koncepčního řešení vzdělávání na principu rovného přístupu a na pricnipu odstraňování sociálních a dalších bariér v přístupu ke vzdělávání tak vláda opět vytváří prostor pro další snižování úrovně vzdělanosti, k sociální diferenciaci.
Pokles úrovně vzdělanosti
Začal i akademický školní rok, pro vysokoškoláky a stále více lidí si uvědomuje, že honba za stále vyšším počtem studujících vysokoškoláků jako jedinným kritériem spolu s "tranformacemi" školství na kapitalistické principy přináší pokles celkové úrovně vzdělanosti. Mnoho vysokoškolských pedagogů a vědců se před několika týdny připojilo k výzvě, která varuje právě před poklesem úrovně vzdělanosti v naší zemi. Podle ní se v řadě škol stále snižují požadavky na znalosti a dovednosti.
Osobnosti, které svůj podpis připojily, mají obavu zejména ze špatného směřování nebo výkladu školské reformy. Někteří však ze současného stavu viní také nedostatek financí nebo povrchnost médií.
V textu, který sestavil Jindřich Bečvář z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, a pod který se podepsala asi stovka osobností, se uvádí, že dnešní absolventi škol mají podstatně horší všeobecný rozhled, než generace jejich rodičů. Výrazně poklesla chuť pochopit přírodovědné i společenské jevy, vyznat se v historii, literatuře a výtvarném umění, píše mimo jiné Bečvář. Mnozí dnešní maturanti mají vážné problémy s vyjadřováním i s pravopisem, se základními početními úkony, nejsou schopni řádně porozumět psanému textu, sepsat smysluplný odstavec, neznají základní historická fakta, nemají ponětí o nedávném vývoji naší společnosti. Tzv. počítačová gramotnost je často chápána pouze jako úspěšné zvládnutí počítačových her, brouzdání po internetu a v lepším případě pochopení základů jednoho textového editoru, stojí v dokumentu.
Výzva varuje, že máme-li obstát v Evropě i ve světě, musíme pro to něco udělat. Nebudeme-li se soustavně vzdělávat, hrozí nám, že se staneme levnou a podřadnou pracovní silou. Nedostatečná vzdělanost a malý všeobecný rozhled vede k degradaci populace na nemyslící dav spotřebitelů všeho možného i nemožného, konstatuje se v ní. Bečvář upozorňuje, že v poslední době se v naší společnosti, orientované na rychlý a bezpracný úspěch, projevil značný nárůst nepoctivosti, nezodpovědnosti, bezohledného kořistění, agresivity a vulgarity. Hodnoty, které byly po staletí uznávány, jdou stranou. Tato situace není podle něho typická jen pro naši zemi, jde o celosvětový - euroamerický - vývoj, který však u nás probíhá rychleji, protože doháníme, co jsme zameškali .
Podle pedagoga Petra Kukala se situace zhoršuje od devadesátých let minulého století, kdy do školství pronikly alternativní směry. Nastal tak odklon od obsahu učiva, vše se začalo podřizovat metodám výuky a formě. Reforma, která má žákům pomáhat utvářet si praktické životní dovednosti, naučit se komunikovat a řešit problémy, a která zavedla do škol výuku podle vlastních vzdělávacích programů, je podle něj určitou úlitbou těmto tlakům.
Vše se rozvolňuje a směřuje k tomu, že každá škola si bude učit, co bude chtít, myslí si Kukal. Podle něj se tak sice žáci učí v mediální výchově, kterou školy musely do vzdělávacího programu zařadit, pochopit jádro sdělení, ale nezjistí, jestli sdělení lže, protože nemají potřebné znalosti o světě.
Podle sociologa Iva Možného záleží na tom, jak bude reforma pochopena. Podpisem výzvy se prý ohradil proti výkladu, podle kterého by se už žáci neměli učit a měli by projít školou bez úsilí. Podle něj je představa, že se vzdělání může tvořit bez práce, mylná. Smyslem reformy prý je vzdělávat žáky tak, aby od počátku chápali souvislosti a smysl práce.
Politoložka Vladimíra Dvořáková míní, že některé reformní kroky jsou správné, rozhodně prý není zastánkyní memorování. Za velký problém však považuje nedostatek peněz na provádění reformních kroků a lepší ohodnocení učitelů. Podle ní by se lépe placení učitelé mohli věnovat žákům intenzivněji nejen na základních školách, ale později i studentům. Když vidím, že jeden učitel přednáší na čtyřech vysokých školách, tak to nemůže být žádný učitel, řekla. Nesouhlasí ani s tím, že by se měl dále zvyšovat počet studentů, budoucnost vysokého školství vidí ve zlepšování kvality.
Reforma veřejných financí se školství dotkne velmi silně
O novém školním roku, současné situaci ve školství, individuálním vzdělávacím programu, hodnocení nové ministryně školství, o současné pozici studentů i rodičů, ale i o nových podmínkách učitelů a výhledu do blízké budoucnosti si můžete přečíst rozhovor s Martou Semelovou, předsedkyní odborné sekce školství ÚV KSČM, který byl zveřejněn v aktuálním čísle Naší Pravdy.
Od 1. září přecházejí školy na individuální vzdělávací program. Bude to posun kupředu nebo zpátky?
Jednoznačně krok zpět. Projekt není dostatečně ověřen, nejsou vydány odpovídající učebnice ani metodické příručky. Jedná se o naprosto nesystémový krok, který způsobí potíže všem. Dětem, rodičům i učitelům. Zvlášť, když se rodina přestěhuje a změní školu. Co mají žáci povinně umět, tedy tzv. závazné výstupy, jsou totiž dány až na konci 5. a 9. ročníku. Předměty se mohou učit samostatně, jak jsme byli dosud zvyklí, anebo dohromady jako skupina předmětů, na kterou je stanoven určitý počet hodin. Záleží na řediteli školy a kantorech, jak se rozhodnou. Mohou, ale nemusí, používat učebnice či různé odborné texty a příručky, případně si budou učitelé různé vyhledávané učební materiály nahrazující učebnice množit či tvořit si učební texty sami na koleně. Je to prostě ukázka toho, jak se stát zbavuje jedné ze svých základních povinností, tj. povinnosti zabezpečit kvalitní dostupné vzdělání na základě jednotných osnov, včetně dostačujícího financování. Vzdělaný národ, to by totiž měla být skutečná priorita všech politických stran. Namísto toho je likvidováno to poslední, co zbylo po jednotném školství, jsou rušeny a slučovány školy, a peníze se místo do vzdělávání vrážejí do zahraničních vojenských misí našich žoldáků a na ochranu Bushe při návštěvě ČR.
Jak jsou učitelé spokojeni s pololetní prací nové ministryně? Co se jí podařilo a co je hodnoceno negativně?
Možná jsou spokojené s jihočeskou matkou Danou Kuchtovou různé protitemelínské lobbistické skupiny, od nás i z Rakouska, které poskytují za odvedené služby své finance. Ale učitelé? Platy stále neodpovídají náročnosti tohoto povolání, pro příští rok se počítá s pouze 1,5% nárůstem, což znamená snížení reálných platů. Za tvorbu školních vzdělávacích programů, které museli kantoři tvořit po večerech a ve volných dnech, namísto toho, aby si odpočinuli, načerpali sil, věnovali se rodině a svým zájmům, nedostali navíc ani korunu. Je sice hezké, že se D. Kuchtová postavila proti výraznému propouštění učitelů, což navrhoval Kalousek, ale co mají dělat ředitelé škol, když dostanou málo peněz? Buď sníží platy nebo budou muset propouštět. Přitom na soukromé školy peníze jsou. Těm chce paní ministryně přidat 550 milionů korun. Ve školství je taky stále víc papírování, projevuje se rostoucí napětí, nejistota, nespokojenost, celková destabilizace. Navíc význam tohoto povolání v očích veřejnosti degradují hloupé návrhy na snížení vzdělanosti učitelů na středoškolskou úroveň či rozšíření domácího vzdělávání dokonce na 2. stupeň základní školy. Ušetřeny nejsou ani učitelky mateřských škol, jejichž náročné povolání vyžaduje vzdělání zahrnující psychologickou a pedagogickou přípravu, ale také vědomosti o různých specifických poruchách u dětí, znalosti z oblasti zdravotnictví atd. A nyní se přišlo s tím, že místo mateřských škol mohou být mateřská hlídací centra, kde děti povedou lidé bez jakékoliv kvalifikace. Naprosto nekoncepčně se tak řeší neschopnost všech polistopadových vlád, které daly zelenou rušení mateřských, základních a středních škol pod heslem tzv. optimalizace. To koneckonců pokračuje i nyní, včetně likvidace učňovského školství. Co se týká středního školství, je třeba připomenout, že za působení D. Kuchtové došlo k odložení státních maturit. Tady si myslím, že vzhledem k jejich nepřipravenosti je to v pořádku, i když odkládat tento krok není možno donekonečna. Musí existovat srovnatelnost a zároveň záruka zachování určité úrovně maturitní zkoušky. Nově bylo také prosazeno zrušení postupových zkoušek pro žáky víceletých gymnázií z nižšího na vyšší stupeň. Nemyslím si, že právě tento krok jde správným směrem. Víceletá gymnázia jsou elitní školy, které odebírají klasickým školám základním lepší žáky a úroveň tříd na ZŠ jde pak logicky dolů. Postupové zkoušky, které v roce 2004 zavedl nový školský zákon, do určité míry snižovaly zájem rodičů umístit své dítě do víceletého gymnázia, neboť jednou z motivací je právě to, že jim pak odpadá starost, zda se jejich ratolest dostane na střední školu. Já osobně bych víceletá gymnázia jako taková zrušila.
Problémy se dají očekávat na vysokých školách. O vzdělání mluví pravicové strany totiž vždy jen před volbami. Po volbách je situace jiná. Ministryně Kuchtová nedokázala vzdělávání jako prioritu prosadit ani do programového prohlášení vlády. A tak musí vysoké školy počítat s výraznými škrty. Vysokoškoláci pak mohou očekávat placení školného. Maskováno je sice jako půjčka na studium, ale jde o školné. Toto tzv. odložené školné, jehož návrh k diskusi bude představen v rámci Bílé knihy terciárního vzdělávání, jež na MŠMT začínají připravovat, prakticky znemožní mnohým mladým lidem ze sociálně slabšího prostředí studovat. Zdůrazňuji, že KSČM jakoukoli formu školného, tedy i školné odložené, odmítá.
S čím naopak s ministryní souhlasím, je odmítnutí návrhu, aby se peníze na školství převedly v rámci zákona o rozpočtovém určení daní (Poslanecká sněmovna ho má projednávat na podzim) ze státního rozpočtu na kraje. Částku přes 30 miliard dnes posílá školám ministerstvo. Pokud by o ně přišlo, přišel by stát o hlavní nástroj ovlivňování školství, došlo by k dalšímu odstátnění. V ČR by se utvořilo 14 různých vzdělávacích systémů. Nebylo by možné ani zaručit, že kraje dají peníze skutečně do školství.
V příštích dnech má Poslanecká sněmovna projednávat reformu veřejných financí. Jak se, bude-li přijata, dotkne školství a vůbec vzdělávacího systému?
Velmi silně. Vysokým školám hrozí, že jim kvůli plánovaným škrtům ve státním rozpočtu bude v příštím roce chybět minimálně miliarda korun. Ta je určena na nábor nových studentů, kterých má být o 16 tisíc víc než letos. Takže se buď sníží počet přijímaných studentů nebo jejich financování. Česká konference rektorů VŠ však vydala usnesení, podle kterého ve skutečnosti chybí z rozpočtu ministerstva na rok 2008 ne 1 mld., jak říká Kuchtová, ale podstatně víc, 2,28 mld.Kč. Na potřebné financování vysokých škol dnes chybějí peníze pro 30 tisíc studentů, což představuje dvě středně velké univerzity.
Chybět budou i peníze na zavádění a využívání internetu ve školách. Ten přestala vláda financovat už letos a s financováním nepočítá ani pro příští rok. Vzhledem k 1,5% navýšení průměrného učitelského platu dojde při očekávané inflaci k snížení reálné mzdy učitelů, tedy zhoršení platových a pracovních podmínek učitelů.
Celkově pak celá Topolánkova deforma směřuje k další privatizaci školství a školských služeb, jako je stravování, školní družiny, školní kluby a internáty a k zvýšení finanční spoluúčasti studentů.
My, podepsaní pod touto výzvou, vyjadřujeme své hluboké znepokojení nad důsledky opatření směřujících ke kapitalistické restrukturalizaci v oblasti vzdělávání a obracíme se na progresivní intelektuály, vědce, učitele a pedagogy a na administrativní pracovníky činné na všech stupních vzdělávání, od základních škol po univerzity, aby se ozvali a aktivně se zapojili do v současné době rostoucího hnutí odporu v celé Evropě.
Opatření, jež jsou prosazována napříč celou vzdělávací soustavou, jsou masově odmítána. Jedná se o opatření obsažená v „Bílé knize vzdělávání a výchovy“ a specifikovaná v několika rozhodnutích přijatých ministry školství v zemích EU a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Proces přizpůsobování vzdělávání zákonům kapitalistického trhu je zrychlován zvláště po summitu EU v Lisabonu, po zahájení boloňského procesu a v kontextu regulací Všeobecné dohody o obchodu a službách (GATS) a v rámci Světové obchodní organizace. Při plném přehlížení strašných důsledků je tento proces uplatňován jakožto pokus velkého kapitálu nalézt východisko z ekonomické a sociální krize a odkrýt nové pole pro ziskovou činnost jak je to vyžadováno intenzivní soutěží mezi hlavními imperialistickými centry.
Navzdory rozdílům mají všechny země v souvislosti s rychlostí a metodami užívanými při prosazování této kapitalistické restrukturalizace vzdělávání některé společné charakteristiky:
V zápasu s těmito reakčními reformami vyzýváme progresivní inteligenci, vědce a pedagogy na všech úrovních, aby přispěli k rozvoji širokého hnutí spojeného s lidovými masovými hnutími požadujícími vzdělávání pro všechny bez třídních přehrad a diskriminace.
Vyzýváme rovněž všechny dotčené, aby neustupovali a aby se nedali svést pokusy založenými jak na používání autoritativních hrozeb tak lákadel různých skrytě slibovaných výhod, jež by byly přeměněny na prostředky nových opatření směřujících proti vzdělávání.
Sjednoťme své úsilí spolu se studentským a odborovým hnutím na základě požadavků:
Domníváme se, že kladných kroků a skutečného úspěchu může být dosaženo v koordinaci s odborovým a lidovým (občanským) hnutím ve společném zápase proti kapitalistické restrukturalizaci v oblasti vzdělávání, na pracovištích a ve společenském životě, proti monopolům a imperialistickým institucím, jež uskutečňují tuto hluboce třídně zakotvenou politiku.
Požadavek na rozhodnou reorganizaci vzdělávání v pokrokovém směru jde ruku v ruce s potřebou reorganizace společnosti jako celku.
Velké mobilizace na školách a univerzitách během roku 2005 a 2006 v mnoha evropských zemích odhalily významný potenciál a možnosti odložit a v některých případech dokonce zablokovat zavádění reakčních reforem a politik EU a jejího „volného trhu“ ve vzdělávání a ekonomice.
Tento boj myšlenek, stejně jako politický a sociální boj, musí být dále rozvíjen a zintenzívněn, aby byla realizována nezbytnost jiného vzdělávání odpovídajícího potřebám lidových vrstev a novému, odlišnému sociálnímu systému, zbavenému nadnárodních korporací a vykořisťování.
Veřejné vzdělávání bezplatné a pro všechny!
Opět musí zaznít hlasité Ne školnému!
Neuplynulo mnoho let od vítězného tažení Iniciativy SOS student a dalších organizací proti školnému, a máme tu novou hrozbu, novou výzvu. Názorem veřejnosti a aktivitou poražený tehdejší předkladatel Petr Matějů zakotvil v nové vládě jako ředitel poradců ministryně školství a ihned se dal do práce na svém snad osobním projektu školného. Návrh ministerstva školství na zavedení školného na vysokých školách počítá s částkou pohybující se mezi 20 až 40 tisíci ročně.
I když se vláda v trojkoaliční smlouvě zavázala, že školné nezavede, má již ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vypracován podrobný plán. Plán počítá s tím, že by student při přijetí na vysokou školu uzavřel se svou vzdělávací institucí smlouvu o spolupodílení se na studiu. Platit ale student nebude ihned, tak jak je to běžné na soukromých školách, ale až dostuduje a najde si stálé místo s odpovídajícím platem. Jedná se o jistý typ australského modelu školného.
S obdobným postupem vybírání školného ministerstvo kalkulovalo již za ministryně Petry Buzkové (ČSSD). Ani stávající ministryně Dana Kuchtová ale se zavedením zpoplatnění studia na vysokých školách oficiálně nepočítá. Nezavedeme školné, ale otevřeme diskusi o větším zapojení soukromých zdrojů do financování vysokých škol, vědy a výzkumu, stojí doslova v koaliční smlouvě. Uvidíme, co tím myslí...Pak školné zavedou, pod jiným jménem....
Pokud ale bude školné zavedeno, budou nejdražší pravděpodobně prestižní školy se zaměřením na práva či ekonomii. Naopak levnější by měly být méně vyhledávané školy technického typu, či se zaměřením na pedagogiku. O výši školného také rozhodne to, jaký průměrný výdělek může student mít, pokud školu dokončí.
I splácení studia po nástupu do zaměstnání by u absolventů-dlužníků probíhalo formou srážek ze mzdy, které by se pohybovaly v rozmezí mezi 5-10 procenty z příjmu....
Levice jednoznačně jakékoliv školné odmítá. Znamená vždy diskriminaci méně majetných a bariéru v přístupu ke vzdělání.
Spolu s iniciativou SOS student a širokou studentskou veřejností vyzýváme k ostrému odmítnutí školného!
Ne školné!
Více peněz do školství, vědy a výzkumu.
Více informací ZDE!
Studenty nečeká lehká doba Topolánkova deforma a další jeho plány útočí i na práva studentů. Už první etapa důchodové reformy, ktero uvláda plánuje, ruší účast studentek a studentů VŠ na důchodovém pojištění. Nesouhlas s tím vyjádřila i Studentská komora Rady vysokých škol. Tento návrh zákona mj. ruší důchodové pojištění studujících vysokých a středních škol, kteří jsou starší 18 let, po dobu prvních šesti let studia, jak tomu bylo doposud. Vláda přes své programové prohlášení plánuje také zavést školné, prý okolo 30.000 Kč s možností odloženého splácení.... Navíc jsou studenti terčem mnoha experimentů. Oblíbený Julínek se svým tiskovým maskotem chce např. transformovat fakultní nemocnice v akciové společnosti, což omezuje aktivní účast studentů na fungování a rozvoji těchto zdravotnicko-vzdělávacích institucí, navíc bez dostatečné záruky zachování klality výuky. |
Pokles úrovně vzdělanosti
Podle pedagoga Petra Kukala se situace zhoršuje od devadesátých let minulého století, kdy do školství pronikly alternativní směry. Nastal tak odklon od obsahu učiva, vše se začalo podřizovat metodám výuky a formě. Reforma, která má žákům pomáhat utvářet si praktické životní dovednosti, naučit se komunikovat a řešit problémy, a která zavedla do škol výuku podle vlastních vzdělávacích programů, je podle něj určitou úlitbou těmto tlakům.
Vše se rozvolňuje a směřuje k tomu, že každá škola si bude učit, co bude chtít, myslí si Kukal. Podle něj se tak sice žáci učí v mediální výchově, kterou školy musely do vzdělávacího programu zařadit, pochopit jádro sdělení, ale nezjistí, jestli sdělení lže, protože nemají potřebné znalosti o světě.
Podle sociologa Iva Možného záleží na tom, jak bude reforma pochopena. Podpisem výzvy se prý ohradil proti výkladu, podle kterého by se už žáci neměli učit a měli by projít školou bez úsilí. Podle něj je představa, že se vzdělání může tvořit bez práce, mylná. Smyslem reformy prý je vzdělávat žáky tak, aby od počátku chápali souvislosti a smysl práce.
Politoložka Vladimíra Dvořáková míní, že některé reformní kroky jsou správné, rozhodně prý není zastánkyní memorování. Za velký problém však považuje nedostatek peněz na provádění reformních kroků a lepší ohodnocení učitelů. Podle ní by se lépe placení učitelé mohli věnovat žákům intenzivněji nejen na základních školách, ale později i studentům. Když vidím, že jeden učitel přednáší na čtyřech vysokých školách, tak to nemůže být žádný učitel, řekla. Nesouhlasí ani s tím, že by se měl dále zvyšovat počet studentů, budoucnost vysokého školství vidí ve zlepšování kvality.
Jednoznačně krok zpět. Projekt není dostatečně ověřen, nejsou vydány odpovídající učebnice ani metodické příručky. Jedná se o naprosto nesystémový krok, který způsobí potíže všem. Dětem, rodičům i učitelům. Zvlášť, když se rodina přestěhuje a změní školu. Co mají žáci povinně umět, tedy tzv. závazné výstupy, jsou totiž dány až na konci 5. a 9. ročníku. Předměty se mohou učit samostatně, jak jsme byli dosud zvyklí, anebo dohromady jako skupina předmětů, na kterou je stanoven určitý počet hodin. Záleží na řediteli školy a kantorech, jak se rozhodnou. Mohou, ale nemusí, používat učebnice či různé odborné texty a příručky, případně si budou učitelé různé vyhledávané učební materiály nahrazující učebnice množit či tvořit si učební texty sami na koleně. Je to prostě ukázka toho, jak se stát zbavuje jedné ze svých základních povinností, tj. povinnosti zabezpečit kvalitní dostupné vzdělání na základě jednotných osnov, včetně dostačujícího financování. Vzdělaný národ, to by totiž měla být skutečná priorita všech politických stran. Namísto toho je likvidováno to poslední, co zbylo po jednotném školství, jsou rušeny a slučovány školy, a peníze se místo do vzdělávání vrážejí do zahraničních vojenských misí našich žoldáků a na ochranu Bushe při návštěvě ČR.
Možná jsou spokojené s jihočeskou matkou Danou Kuchtovou různé protitemelínské lobbistické skupiny, od nás i z Rakouska, které poskytují za odvedené služby své finance. Ale učitelé? Platy stále neodpovídají náročnosti tohoto povolání, pro příští rok se počítá s pouze 1,5% nárůstem, což znamená snížení reálných platů. Za tvorbu školních vzdělávacích programů, které museli kantoři tvořit po večerech a ve volných dnech, namísto toho, aby si odpočinuli, načerpali sil, věnovali se rodině a svým zájmům, nedostali navíc ani korunu. Je sice hezké, že se D. Kuchtová postavila proti výraznému propouštění učitelů, což navrhoval Kalousek, ale co mají dělat ředitelé škol, když dostanou málo peněz? Buď sníží platy nebo budou muset propouštět. Přitom na soukromé školy peníze jsou. Těm chce paní ministryně přidat 550 milionů korun. Ve školství je taky stále víc papírování, projevuje se rostoucí napětí, nejistota, nespokojenost, celková destabilizace. Navíc význam tohoto povolání v očích veřejnosti degradují hloupé návrhy na snížení vzdělanosti učitelů na středoškolskou úroveň či rozšíření domácího vzdělávání dokonce na 2. stupeň základní školy. Ušetřeny nejsou ani učitelky mateřských škol, jejichž náročné povolání vyžaduje vzdělání zahrnující psychologickou a pedagogickou přípravu, ale také vědomosti o různých specifických poruchách u dětí, znalosti z oblasti zdravotnictví atd. A nyní se přišlo s tím, že místo mateřských škol mohou být mateřská hlídací centra, kde děti povedou lidé bez jakékoliv kvalifikace. Naprosto nekoncepčně se tak řeší neschopnost všech polistopadových vlád, které daly zelenou rušení mateřských, základních a středních škol pod heslem tzv. optimalizace. To koneckonců pokračuje i nyní, včetně likvidace učňovského školství. Co se týká středního školství, je třeba připomenout, že za působení D. Kuchtové došlo k odložení státních maturit. Tady si myslím, že vzhledem k jejich nepřipravenosti je to v pořádku, i když odkládat tento krok není možno donekonečna. Musí existovat srovnatelnost a zároveň záruka zachování určité úrovně maturitní zkoušky. Nově bylo také prosazeno zrušení postupových zkoušek pro žáky víceletých gymnázií z nižšího na vyšší stupeň. Nemyslím si, že právě tento krok jde správným směrem. Víceletá gymnázia jsou elitní školy, které odebírají klasickým školám základním lepší žáky a úroveň tříd na ZŠ jde pak logicky dolů. Postupové zkoušky, které v roce 2004 zavedl nový školský zákon, do určité míry snižovaly zájem rodičů umístit své dítě do víceletého gymnázia, neboť jednou z motivací je právě to, že jim pak odpadá starost, zda se jejich ratolest dostane na střední školu. Já osobně bych víceletá gymnázia jako taková zrušila.
Velmi silně. Vysokým školám hrozí, že jim kvůli plánovaným škrtům ve státním rozpočtu bude v příštím roce chybět minimálně miliarda korun. Ta je určena na nábor nových studentů, kterých má být o 16 tisíc víc než letos. Takže se buď sníží počet přijímaných studentů nebo jejich financování. Česká konference rektorů VŠ však vydala usnesení, podle kterého ve skutečnosti chybí z rozpočtu ministerstva na rok 2008 ne 1 mld., jak říká Kuchtová, ale podstatně víc, 2,28 mld.Kč. Na potřebné financování vysokých škol dnes chybějí peníze pro 30 tisíc studentů, což představuje dvě středně velké univerzity.
Mapa stránek